Historie obce
Nořín
Kdo vesnici Nořín založil, není známo, ale její stavba do podkovitého tvaru s návsí uprostřed naznačuje, že jde o starou pastevní dědinu. V knize " Místní názvy v Čechách " od A. Profouse, se uvádí, že Nořín vznikl od jména Nora, to znamená, že zde stával dvůr, jehož majitelem byl jakýsi Nora a dvoru se říkalo Norov. Místo koncovky "ov" vznikla koncovka "ín". V pozemkových knihách roku 1673 se uvádí Nořin.
O vzniku názvu obce se také podle jedné pověsti uvádí, že zde stálo v lesích sídlo, které patřilo k hradu Litomyšlskému, což bylo od hradu nejsevernější sídlo, jemuž se lidově říkalo Nordsajd ( Nordischsitz - Severské sídlo ). Z Nordsajdu vzniklo Nořín.
Jiná pověst uvádí, že stavba vesnice byla vyvýšena mezi močály, později přeměněné na rybníky: Zálešský, Chobot, Kalník, Konopáč a Mrštík.
Tato vyvýšenina byla sídlem vyder a lišek, které zde měly nory. Říkalo se tomu v " Nořích ", vesnici pak vystavěné Nořín.
První písemná zmínka oNořínu pochází z roku 1292 ze zakládací listiny kláštera Zbraslavského, kde je latinsky Norsin uveden u Chocně v seznamu obcí darovaných od krále Václava II klášteru Zbraslavskému. Veškeré dějiny Nořína jsou těsně spjaty s městečkem Choceň a ostatními vesnicemi okolo Chocně.
Dnesje Nořín malebnou a tichou vesničkou. Historický tvar obce do podkovy zůstal zachován. Uprostřed návsi je kaplička s reliéfem sv. Václava na památku obětem 1. světové války.
Zálší
Původní ves byla založena kolem poloviny 13. století, můžeme se však domnívat, že k založení mohlo dojít o něco dříve. První písemná zmínka o Zálší se nalézá v zakládací listině Zbraslavského kláštera ze dne 10. srpna 1292, kde se nazývá "Salicz" a tvořila část zboží uvedeného kláštera. V majetku kláštera však dlouho nezůstala, protože v listině krále Václava II. z roku 1304, kterou své předchozí darování pro zbraslavský klášter upravil a rozšířil, se již neuvádí.
Ve 13. století byli majiteli okolí Zálší páni ze Švábenic, starého českého rodu. Jeden z nich, Vítek ze Švábenic, majitel heřmanického panství (dnes České Heřmanice), se v Praze zadlužil, a proto prodal 27.července 1309 Zálší a Sloupnici Zderazskému klášteru za 412 kop pražských grošů. Jak dlouho bylo Zálší v majetku zderazských mnichů není přesně známo, ale můžeme předpokládat, že po husitských válkách byl majetek zderazských mnichů spojen s majetkem litomyšlských biskupů. V 16.století bylo Zálší již v držení Viléma Kostky z Postupic, jemuž patřilo litomyšlské panství. Roku 1547 připadla obec Zálší k panství brandýskému a v r.1652 k panství litomyšlskému, k němuž potom již stále náležela až do roku 1850.
V této době se již mimo vlastní obec dělí na část zvanou "Kocanda", kde bylo šest domů s hospodou, na část zvanou "Na Baště" s dvěma domy a myslivnou a mlýn zvaný "Betlém". Po roce 1850 se stává samostatnou a samosprávnou obcí, jejíž součástí se stala i vesnice Kosořín. V roce 1868 došlo k oddělení obce Kosořín od Zálší, ale 17. června 1964 je Kosořín se Zálším opět sloučen a 30. dubna 1976 byla k Zálší připojena také obec Nořín. Se změnou politických poměrů po roce 1989 došlo následně 17. března 1992 k oddělení Kosořína, který se stal opět samostatnou obcí.
Pojmenování obce připomíná, že byla "za olší" = "Záolší" = "Zálší", neboli za olšemi, protože celá krajina byla bohatá na vodu a olše rostou zejména tam, kde je dostatek vláhy.
Ve vsi jsou převážně zachovány původní statky a chalupy, v části "Kocanda" je "hostinec Kocanda" V katastru obce stojí u rybníka Lačnova mlýn Betlém (kolem r.1760), technická památka II. kategorie. Dále je do seznamu památek zapsaná suška na ovoce na zahradě statku č.12.